Ocitnete se v komnatě, působící spíše jako skladiště, než
učebna. Podél stěn se nachází spousta krabic, hromada pytlů neznámého obsahu,
sem tam hromada harampádí a uprostřed toho všeho profesor.
Dobrý den! -pozdraví-
Starší studenti již vědí, že je každý rok náš hrad velmi
delikátně zdoben. Uměle vyčarované rampouchy, nekonečné girlandy ověšené okolo
zábradlí schodišť, vznášející se vločky, jmelí nad téměř vším, co se alespoň
trochu tváří jako lomený oblouk. Nesmím zapomenout na nespočetné množství
červených mašlí, provazy plné jeřabin, četné množství jehličí, tisíce
vznášejících se svící, které voní po vanilce a skořici. Ach, ano, Vánoce zde na
hradě jsou skutku nádherné! -na vteřinu
se zasní-
Pod touhle nádherou se však skrývají týdny příprav, plno práce a dřiny během dnů i nocí, a jelikož ne všichni studenti tohle přenádherné zdobení obdivují, častokrát jej na podzim musíme opravovat či dokonce znovu připravit nové.
Pod touhle nádherou se však skrývají týdny příprav, plno práce a dřiny během dnů i nocí, a jelikož ne všichni studenti tohle přenádherné zdobení obdivují, častokrát jej na podzim musíme opravovat či dokonce znovu připravit nové.
-profesor se odmlčí-
Ehm, no nesvádějme to jen na studenty, kolegyně Any
Dawson vloni poničila celý oživlý betlém ve druhém patře, když se vracela…
-chvíli mlčí- řekněme unavená
z hostince U Tří Košťat. Tři krále jsme pak celý týden museli čistit od té
nechutné… -opět ztichne a naprázdno polkne- řekněme že byli velmi poničení.